Železnice na Jesenicku
Pro spojení Moravy a Slezska s ostatními zeměmi měla zvlášť velký význam Severní ( dráha císaře Ferdinanda, která si do roku 1850 zachovala prvenství největší železnice ve střední Evropě.
V letech 1824 -1841 byla stavba železnic charakterizována soukromým budováním a provozováním tratí na území tehdejší rakouské monarchie. Od začátku se zde střetávaly zájmy propagátorů a iniciátorů myšlenky státních i soukromých drah. Státní správa velmi brzy pochopila jak politický, hospodářský, tak
i strategický význam budování železnic pro stát a ten proto v prosinci roku 1841 převzal soukromé dráhy a také stavbu nových železnic do svých rukou. V tomto období získalo železniční spojení v našem kraji město Zábřeh, které leželo na trati olomoucko - pražské dráhy otevřené v roce 1845. Na další lokální dráhu si museli její zájemci počkat víc než čtvrt století, než obdrželi známí podnikatelé bratři Kleinové koncesi. Otevření další trati Moravské pohraniční dráhy ze Šternberka přes Hanušovice do Dolní Lipky na stavbu a provoz trati, která spojila roku 1871 Zábřeh se Sobotínem v roce 1873 sice železnici Jesenicku přiblížilo, ale nevyřešilo problém jeho spojení s vyspělými průmyslovými centry. Nejbližší železniční stanice pro Jesenicko byla v Nise ( od roku 1847 ), v sedmdesátých letech se k ní přiblížila trať z Olomouce do Krnova a dále přes Jindřichov ve Slezsku do Glucholaz.
Už v polovině 19. století se stala výstavba železnice nezbytnou nutností pro další rozvoj kraje, kterým měla procházet.Oblast tehdejšího Jesenicka potřebovala spojení s rakouskou i německou železniční sítí, aby mohla prosperovat zejména hospodářsky. Svoji důležitou roli zde hrál také rozvoj lázeňství a cestovního ruchu.
Nejvýznamnější průmyslové odvětví celého území, kamenoprůmysl a vápenictví, do té doby stačilo tempu výroby i spotřeby. Doprava kamene formanskými povozy dokázala zpočátku pokrýt poptávku po tomto novém druhu zboží i do sousedního německého Slezska. Avšak v 60. a 70. letech dochází k zásadnímu obratu v celém vývoji kamenického průmyslu. Zdlouhavá a těžkopádná přeprava velkých kamenných kvádrů a i dalších výrobků z kamene přestává uspokojovat zákazníky, kteří nemají zájem delší dobu čekat na objednané výrobky. Také obavy z další možné konkurence, přicházející z vnitrozemí, podněcují místní podnikatele k větší aktivitě směřující k výstavbě železničních tratí, které by urychlily dopravu kamenických výrobků k odběratelům.
Už v 50. letech 19. století si kameničtí podnikatelé tuto skutečnost uvědomili a obrátili se na státní orgány se žádostí o povolení stavby železnice, která by vyřešila problémy spojené s dopravou kamenických výrobků a jejich odbyt za hranice jesenického regionu. Nešlo samozřejmě jen o produkty kamenického průmyslu, ale také o obchod se dřevem, textilními výrobky, přepravu osob a dopravu paliva pro průmyslové podniky.
V druhé polovině roku 1854 došlo k výraznému zvýhodněni soukromé železniční výstavby na základě vydání nového koncesního zákona. Stát předal akciovým společnostem vybudované i rozestavěné státní dráhy které většinou disponovaly zahraničním kapitálem.
Přechod od systému státní železniční výstavby a státem organizovaného provozu k systému soukromých železničních společností byl prováděn postupně. Stát si však podržel konečné slovo v otázce základního směru budovaných tratí.
Dne 11. srpna 1864 dal moravský zemský sněm popud k vypracování studie, která měla spojit město Olomouc s německou železniční sítí do Nisy a Kladska. O toto spojení usilovali i známí podnikatelé bratři Kleinové. V roce 1862 předložili projekt železnice Zábřeh - Sobotin -Jeseník- Nisa, která měla sloužit i pro spojení Vídně s Berlínem. Jejich návrh však neuspěl. Po nich se začalo celou záležitostí zabývat i Konsorcium pro moravské zemské dráhy a zájem o stavbu trati projevily i místní komitéty z Jeseníku a Opavy. Mezi uchazeči o povolení stavby však panovala značná nejednotnost při výběru trasy místní dráhy. Objevovaly se návrhy, které propagovaly trasu z Jeseníku, údolím říčky Staříče do Dolní Lipové a přes Ramzovské sedlo do údolí řeky Branné a dále do Hanušovic s napojením se na Moravskou pohraniční dráhu. Jiní zájemci navrhovali trasu z Jeseníku údolím řeky Bělé, tunelem pod Červenohorským sedlem a potom údolím řeky Desné do Šumperka. Nakonec z finančních důvodů zvítězil první návrh.
Předběžnou koncesi na stavbu trati získala Rakouská společnost místních drah, ustanovená 8. května 1880 v Praze. Jejími zakladateli byli rytíř ze Schwindů a stavební podnikatelstvo Schön a Wessely. Společnost se zároveň zavázala, že postaví nejen trať z Hanušovic do Jeseníku a na státní hranice ke Glucholazům, ale také její odbočky z Dolní Lipové do Bernartic na státní hranice a z Písečné přes Supíkovice na státní hranice u Velkých Kunětic s napojením na německou železniční sít.To znamenalo tři přechody do Německa a jediné spojení s Moravou a Rakouskem. Skoro pět let trvalo dohadování o státní subvence, až konečně 5. prosince 1885 obdržela Rakouská společnost koncesi na výstavbu dráhy. O rok později 3. listopadu byla zahájena stavba 58 km dlouhé trati. Provoz z Dolní Lipové do Glucholaz byl zahájen 26. února 1888 a 1. října 1888 byla otevřena trať z Hanušovic do Dolní Lipové.
Do výstavby místních drah v českých zemích velmi významně zasáhly jednotlivé země, respektive jejich sněmy a zemské výbory, které na základě zákona, který vešel v platnost na Moravě 16. května 1895 a ve Slezsku 3. června 1895, kryly výstavbu a provoz místních drah půjčkou, za niž se země zaručila. Od 7. ledna 1895 došlo totiž k zestátnění železnic na Moravě a v Olomouci bylo zřízeno ředitelství státních drah.
Až do roku 7896 náležela správa železnic do působnosti ministerstva obchodu, do jehož kompetence patřila také ústřední správa pošt a telegrafů. Teprve v roce 7896 došlo ke zřízení samostatného ministerstva železnic. Do jeho pravomoci patřilo řízení všech železničních záležitostí, zejména pak správa železnic provozovaných samotným státem, dozor nad provozem na státních i soukromých železnicích, řízení stavebních a investičních prací, které se týkaly výstavby nových železnic.
Také závazek postavit trať z Dolní Lipové do Bernartic na státní hranice, který byl mimo jiné zakotven v mezistátní smlouvě mezi Rakouskem a Německem ze 14. března 1885, převzal v devadesátých letech stát. Postavením této trati v roce 1896 a dvou na ni navazujících odboček o rok později byla železniční síť v Javornickém výběžku dobudována. V roce 1896 byla rovněž otevřena místní dráha z Mikulovic do Zlatých Hor, zatímco plánovaná odbočka z Písečné do Velkých Kunětic zůstala jen navždy nesplněným snem. Zpracovala :( Dagmar Tempírová - Kotrlá )
NAVRCHOLU.cz
