Železnční trať Mikulovice - Zlaté Hory

 Už z 60. let 19. století pocházejí první návrhy železničního spojení Zlatohorska s oblastmi, kterými již železnice procházela. Když se neuskutečnil plánovaný projekt spojení Zlatých Hor se sousední německou Nisou ani na druhou stranu přes Vrbno s Olomoucí ( mělo navazovat na Moravskoslezskou ústřední dráhu Olomouc - Krnov z roku 1872 ), snažili se podnikatelé ze Zlatých Hor, jako jedni z největších zájemců o vybudování místní trati, o napojení na již existující dráhu Hanušovice - Glucholazy, otevřenou v roce 1888

     V roce 1890 se objevilo několik nových návrhů na spojení Zlatých Hor s místy, kudy již železnice procházela. První návrh počítal s odbočkou z Mikulovic, druhý uvažoval o spojení Mikulovic se Zlatými Horami s prodloužením až do Města Albrechtic a další projekt předpokládal spojit Zlaté Hory s Glucholazy. V roce 1891 předložil starosta Zlatých Hor Josef Pohl při osobní audienci u ministra obchodu ve Vídni petici, kterou podepsali místní podnikatelé - nejhorlivější zastánci vybudování nové trati. Žádali o souhlas    napojit    se   na   již existující  dráhuz Hanušovic do Glucholaz. V témže roce si nechali představitelé obce ve Zlatých Horách vypracovat projekt železničního spojení se stanicí Glucholazy. Částka, za kterou měla být trať postavena, se odhadovala na 194~300 zlatých. I tentokrát se zástupci obce obrátili do Vídně, aby ministerstvo obchodu podpořilo jejich snahu o napojení se na některou vybudovanou dráhu. Jako hlavni důvod uváděli neutěšenou hospodářskou situaci v celém Slezsku, zvláště pak na Zlatohorsku, která byla jednou z nejhorších. Nová trať měla zajistit nejen rozvoj průmyslu a s ním spojeného podnikání, ale také otevřít celou oblast cestovnímu ruchu a lázeňství. Majitel sanatoria doktor Schweinburg přímo uváděl, že bída a hlad vedou k degeneraci nejchudších vrstev obyvatelstva. Odpovědí byl list, v němž se psalo, že místní zájemci o výstavbu dráhy musejí přispět částkou 70 000 zlatých a zbývající finanční náklady bude hradit stát. Ve stejném roce byl založen ve Zlatých Horách komitét - železniční výbor.

Nádraží ve Zlatých Horách

Motorový vlak před přejezdem v Mikulovicích do Zlatých Hor

     V roce 1892 se sešly na společném jednání všechny zainteresované strany, aby projednaly finanční otázku spojenou s vybudováním železniční trati z Mikulovic do Zlatých Hor. Slezský zemský sněm v Opavě uvažoval o subvenci v celkové výši 24 000 zlatých, podnikatelé ze Zlatých Hor a okolí 21 800 zlatých, výbor spořitelny se rozhodl investovat 14 200 zlatých a obec Zlaté Hory měla poskytnout obnos 10 000 zlatých.

     Příspěvek v celkové výši 70000 zlatých slíbili všichni zúčastnění. Proto mohl být Slezské zemské vládě v Opavě odeslán dopis, aby vzala na vědomí rozhodnutí všech stran a schválila tak dlouho očekávaný projekt lokální trati.

     V témže roce pověřilo Ministersko obchodu ve Vídni inženýra Ladeho, aby vykonal pochůzku mezi Mikulovicemi a Zlatými Horami a vypracoval projekt místní dráhy. Na základě trasování předložil v roce 1893 inženýr Dub návrh rozpočtu s vyčíslením celkových nákladů na výstavbu trati.

     Částka dosáhla výše 539 600 zlatých. K projektu byl vyhotoven protokol s dodatkem, v němž se uvádělo, že trať musí být postavena s normálním rozchodem kolejí. Generální ředitelství státních drah ve Vídni vyslovilo požadavek, že má být nejdříve vypracován detailní projekt, zajištěny finanční příspěvky a teprve potom se může přistoupit k výstavbě dráhy.

     V květnu 1894 se objevily zprávy, že plánovaná odbočka z Mikulovic do Zlatých Hor má být odložena. Proto starosta obce Josef Pohl zaslal Zemskému slezskému výboru v Opavě dopis, ve kterém žádal o vysvětlení vzniklé situace. Opava postoupila celou záležitost Ministerstvu obchodu ve Vídni a to rozhodlo zřídit v Jeseníku stavební kancelář. Vedoucím kanceláře, která měla zajišťovat výstavbu trati Dolní Lipová-Bernartice a Mikulovice - Zlaté Hory, byl jmenován vrchní inženýr Angl a zástupcem Franz Körting. Během vytyčování trasy neměli být ve své práci nijak omezováni ani rušeni.

     Na stavbu dráhy největší částkou přispěla správa statku v Ondřejovicích 4 000 zlatých a místní železárny 500 zlatých. K dalším zájemcům a zároveň i dárcům ze Zlatých Hor, jejichž finanční částka se pohybovala od 1 500 do 50 zlatých patřili místní průmyslníci, drobní obchodníci, farář, starosta, majitel hotelu, lékárník, majitel sanatoria a další. V Mikulovicích se 13. listopadu konala porada o sestavení jízdního řádu, který by vyhovoval zejména místním podnikatelům. Ve dnech 13.- 14. prosince 1894 se konala politická trasová pochůzka. Trvalo však skoro rok, než došlo ke stanovení přesného termínu samotné výstavby tolik očekávané místní dráhy.Trať,jejíž provozní délka měřila 8.605 km, se začala stavět 17. června 1896. Protože nádraží ve Zlatých Horách mělo podle plánu stát až za městem, bylo nutné vybudovat příjezdovou cestu až ke stanici. Silnice odbočovala z císařské státní silnice a její šířka podle vydaného protokolu ze 74. prosince 1894 měřila 4,5 m a s příkopy 6 m. Do 7. května příštího roku měla sloužit k přepravě materiálu na stavbu dráhy. Náklady hradily c. k. ředitelství státních drah, okresní správa silnic a obec ve Zlatých Horách.

     Z března roku 1896 pochází zajímavé upozornění zástupce stavbyvedoucího, že někteří obyvatelé staví stodoly a jiné budovy v menší vzdálenosti od trati než předepisuje tzv. "požární zóna" tj. 86,9 m. Pouze se svolením generální inspekce rakouských železnic se mohla jakákoliv stavba více přiblížit k dráze.

     Slavnostní zahájení bylo plánováno na 1. října 1896, ale z provozních důvodů vyjel vlak až 31. října 1896. První jízdy se zúčastnil tehdejší prezident obchodní a živnostenské komory ve Slezsku pan Lenach. Obyvatelé města byli vyzváni k účasti na oslavách a k výzdobě domů vlajkami. Ještě v ten samý den zahájil běžný provoz na lokální trati smíšený vlak.

     Od počátku na ní jezdily 3 vlaky denně v obou směrech a jízdní doba i se zastávkou v Ondřejovicích trvala 30 minut.

     Na základě požadavku místních obyvatel byla již v prvních letech zřízena kromě stanice Ondřejovice ve směru na Zlaté Hory ještě zastávka, která se nyní nazývá Ondřejovice zastávka.

     Podle jízdního řádu z roku 1996 jezdí na trati ve směru ze Zlatých Hor 15 vlaků za den a zpět o jeden vlak méně. Jízdní doba se pak za sto let zkrátila téměř na polovinu.

Zdoj: století na Jesenicku.cz