Projekty pro spojení Šumperka s Rýmařovem

Koncem devatenáctého a začátkem dvacátého století se plánovalo  rychlé spojení Šumperka s Rýmařovem a se Slezskem. A tak se hlavně v letech 1890 – 1921 začalo vážně uvažovat o stavbě trati na Rýmařovsko. Zájem mělo hlavně město Rýmařov, které lákal také příklad lokální tratě Bruntál – Malá Morávka, vybudované v roce 1891. Nejdříve bylo uvažováno o trati Hrabišín – Rýmařov, ale od roku 1894 se spíše preferovala spojnice propojení tratě Zábřeh – Sobotín – na Rýmařov (přes Vernířovice u Sobotína, Rudoltice, Skřítek, Rabštejn, Bedřichov, Ferdinandov, Janovice, Rýmařov - město). Projektovaná trať měla mít dokonce odbočku přes Oskavu do Uničova a druhou z Janovic do Staré Vsi. V létě roku 1894 se, i za účasti janovického lesmistra Riegera, konala pochůzka komitétu pro výstavbu železnice v horském terénu po uvažované trati až do Rýmařova. Ke stavbě ale nedošlo, projekt zůstal asi 5 let odložen v šuplíku. Oživen byl do roku 1921 ještě několikrát. Nakonec bylo jasné, že složitý horský terén, časté stoupání, ale po světové válce také nedostatek financí, proti uvažovaným projektům a připravované výstavbě trati zvítězí. Stejný osud nakonec potkal také snahy z roku 1901, tehdy zejména říšského poslance Huga Albrechta ze Svitav a zastánců pro zbudování elektrické dráhy ze Svitav přes Moravskou Třebovou, Mírov, Mohelnici, Úsov, Medlov a Uničov, na Dlouhou Loučku a do Rýmařova. Projednávaly se možné varianty této dráhy, která měla být dlouhá 86,5 km, z čehož na okres Rýmařov mělo připadat 12,5 km. Zdroje elektrického proudu měla mimo jiné dodávat zvětšená městská elektrárna v Moravské Třebové a další uvažovaná elektrárna pod Rešovskými vodopády. Celý projekt ale nakonec rovněž padl a nikdy se už neuskutečnil. Přestože mělo město Rýmařov tehdy dokonce šance stát se, stejně jako severnější město Krnov, křižovatkou železniční dopravy, nepodařilo se ale příslušným orgánům prosadit záměry možné tratě z Polska přes Rýmařov, dále pak až do Olomouce, dokonce přes Valšovské spoje po už částečně hotové západní trase do Šumperka. Důvodem byla nejdříve světová válka, nedostatek prostředků, pak zase přílišný centrismus státní moci při budování a (ne)podpoře infrastruktury služeb v zemi.

Přesto z plánů a nejrůznějších snah řady společností a měst v naší oblasti některé významné lokální tratě v té době spatřily světlo světa. Ze všech uvažovaných spojů ze Šumperské strany byla nakonec postavena jen železnice Petrov nad Desnou - Kouty. Správu a provoz trati až do roku 1945, kdy byla trať postátněna, obstarávalo ředitelství drah v Olomouci. Do Rýmařova byla pak Rakouskou státní dráhou postavena trať ze druhé strany, tj. se spojením z Olomouce, odbočkou z Valšova do Rýmařova. Do provozu byla předána společnosti Moravsko – slezské ústřední dráhy dne 15. října 1878. Stejně tak se s předáním stalo u místní tratě z Milotic do Vrbna pod Pradědem o dva roky později. Pro okres Rýmařov byly v té době ještě důležité snahy o prodloužení trati z Rýmařova do Staré Vsi a Žďárského Potoka, zůstaly jen snahami.

V roce 1895 byly Moravsko – slezská ústřední dráha (trať Olomouc – Krnov) spolu s Moravskou hraniční dráhou (Mezilesí – Šternberk) zestátněny a spravovány ředitelstvím drah v Olomouci. Nakonec jako poslední místní železnice na severní Moravě byla postavena trať z Hanušovic do Starého Města pod Sněžníkem, a to ustavenou akciovou společností majitele velkostatku Kolštejn (dnes Branná) z roku 1905. Postátněna byla rovněž v roce 1945. 

Zdroj: odmaturuj.cz