Popisuji-li v této práci statečnost křivě obviněných obětí nemohu opomenout, tu jež dle mého názoru byla nejstatečnější, žena bohatého pláteníka Marie Pešková. Tato žena byla obviněna z čarodějnictví mezi prvními v Šumperku. Byla to Marie Sattlerová, přítelkyně a švagrová Peškové, která ji obvinila, ale také losinská lazebnice Dorota Biedermannová, podle jejíž výpovědi měla Pešková bradavici, tzn. ďábelské znamení a zúčastňovala se čarodějnických rejů na Petrových kamenech. Narozdíl od Sattlera a jeho dcery, kteří se k obvinění přiznali „ vcelku bez problému „ , přinesla Pešková Bobligovi starostí více, než očekával. Pravidelně si stěžoval knížeti Lichtenštejnovi, že se jedná o špatnou ženu, která by mohla být za vzor jiným čarodějnicím a čarodějům. Statečná Pešková se nepřiznávala ani při Bobligových hrozbách, jaká strašná mučení a smrt ji čekají. Nepomohly ani domluvy dávno zlomené Marie Sattlerové. Pešková přiznala jen to, že byla z čarodějnictví usvědčena, nikoli však, že by čarodějnicí byla. Boblig si tedy vyžádala, aby ji losinský kat podrobil opravdové tortuře. Ani trojí utažení palečnic nepřimělo obviněnou k přiznání, mlčela a údajně jen zlostně přihlížela. Kat nevěřícně kroutil hlavou, měl prý pocit, že mačká houbu. Nepomohla ani výměna šatů a izolace Peškové od země, z níž podle představ Bobliga čerpala od ďábla sílu. Ani po nasazení španělské boty nebylo slyšet nářku, žádná známka strachu či podrobení se. Když přistoupili k třetímu stupni tortury což bylo natažení na skřipec, byl Boblig opět zklamán, obviněná totiž vydržela bez hlesnutí či slzy i snímání ze skřipce což bylo neméně bolestivé. Zkušený kat pouze prohodil, že je to stejné jako kdyby natahoval kus dřeva.