Rasovna

 

   Světově proslulý je sillimanitový pegmatit s chrysoberylem na kopci Rasovna (dříve "Schinderhubel") sv. od Maršíkova. Prostupuje amfibolickou rulou a je slabě obnažen v zářezu cesty. Je syntektonický, zřetelně usměrněný a stlačený, místy s charakteristickou plástevnatou odlučností. Vytváří žílu, jež je místy posunuta podle systému dislokačních ploch navzájem přibližně rovnoběžných, takže vytváří jakési schody. Mocnost žíly se pohybuje od několika decimetrů až téměř do 1 m, její celkový směr je SSZ-JJV, s úklonem 20° k JZ. Žíla je dosti výrazně symetricky zonální. Na vnějším okraji žíly vystupuje pegmatit s aplitickou strukturou, pouze asi 1 cm mocný, s velikostí zrn 0,5 mm, složený z albit-oligoklasu, křemene, biotitu a muskovitu. Směrem ke středu žíly přechází do usměrněného středně trnitého muskovitického křemenoplagioklasového pegmatitu, jenž zaujímá značnou část žíly. Je zřetelně usměrněn, obsahuje sillimanit. Je postižen silnou albitovou metasomatózou. Obsahuje množství vzácných minerálů, které s ním však geneticky nesouvisejí. Střed žíly vyplňuje křemenné jádro a představuje nejmocnější zónu celého pegmatitu. Křemen tvoří 0,5-1 mm, ojediněle až 1 cm velká alotriomorfní zrna. Jen vzácně se v něm objevuje muskovit a sillimanit. V křemenném jádru se místy uplatnila i albitová metasomatóza. Vyskytují se tu i vzácnější minerály, jako beryl, chrysoberyl, gahnit, granát a další. Obě poslední zóny jsou proniknuty jemně trnitým cukrovitým metasomatickým albitem, vytvářejícím až 4 cm mocné šmouhy, protažené ve směru foliace. Albit tvoří0,05-0,1 mm velké krystaly a odpovídá složení Ab9892. S ním se objevuje křemen. V albitové zóně se vyskytl pouze granát a muskovit. Je však pravděpodobné, že jsou na ni vázány vzácné minerály, objevující se v ostatních zónách pegmatitové žíly. V žíle zcela chybí draselný živec.

Nejznámějším minerálem sillimanitového pegmatitu je chrysoberyl. Byl zde objeven r. 1819 Boleslawskym a po dlouhou dobu byl tento výskyt jediným v Evropě. Chrysoberyl vytváří žlutozelené tabulkovité krystaly či srostlice i několik čtverečních centimetrů velké. Je asi mladší než beryl, ale starší než sillimanit. Sillimanit vytváří bílé jehlice až několik centimetrů dlouhé. Hojné jsou až 5 mm velké, oranžově až hnědočerveně zbarvené krystaly granátu, jenž podle Nováčka (1931) odpovídá spessartin-almandinu s obsahem 59,9% složky spessartinové a 36,0% složky almandinové. Běžné jsou lupeny nazelenalého muskovitu, jež často zatlačuje sillimanit. Vzácná jsou zrníčka apatitu. Poměrně běžná jsou zrníčka nebo krystaly zeleného gahnitu. Společně s gahnitem se místy vyskytují tabulkovité krystaly columbitu-tantalitu a drobné krystaly hnědého, metamiktně přeměněného zirkonu. Rozšířen je magnetit. K vzácným minerálům patří beryl, bismut, bismutit, ilmenit, epidot, amfibol, augit a kyanit. Otázka příslušnosti sillimanitového pegmatitu k určitému magmatickému tělesu nebyla zatím uspokojivě vyřešena. Pegmatit a jeho minerály studoval v novější době Dostál (1966, 1969).