Není známo, kdy přesně byly Holčovice založeny. První písemná zmínka o obci je v listině z 18. dubna 1377 o prvním dělení opavského knížectví po smrti knížete Mikuláše II. Jedna část knížectví nese jméno Luttendorff, o níž se dnešní badatelé domnívají, že je pojmenování tehdejší Holčovic.

Další zmínky o Holčovicích jsou z let 1478 a 1558, kde jsou Holčovice jmenovány jako stará zpustlá obec a její obyvatelé žádají Albrechta Supa z Fulštejna, aby jim povolil obnovit zpustlou obec. Učinil to s řadou výhod, například dědičné právo pro rychtáře a zproštění od robotní povinnosti. Hned v roce 1559 byl rychtářem ustanoven Kryštov Lampert.

V dalších letech dochází k rozvoji Holčovic. Panství několikrát změnilo majitele. Roku 1774 byl dostavěn římskokatolický kostel zasvěcený Neposkvrněnému početí Pany Marie. Zvon Maria z r. 1607 byl přenesen na jeho věž. V roce 1783 byl dokončen evangelický kostel, roku 1784 byla postavena evangelická škola a při ní ustanoven učitel a konečně roku 1786 byla postavena evangelická fara. Na konci 19. století byla v obci otevřena četnická stanice (1879) a obvodní lékařská stanice (1889). V roce 1892 byl zahájen provoz ve vodoléčebném ústavu J. Stefanitsche. Zdejší vodoléčebné procedury dále rozvíjel a proslavil lázeňský Ernst Hoffmann.

Po uzavření mnichovské dohody 29. září 1938 byly Holčovice odstoupeny Německu. Obec osvobodila ráno 5. května 1945 bez bojů postupující Rudá armáda.

Po odsunu Němců byly Holčovice znovu osídleny českým obyvatelstvem. Počet obyvatel však nikdy nedosáhl ani třetiny počtu obyvatel před válkou. Mnoho domů tak bylo neobydleno a čekala je demolice. Jen v průběhu padesátých let bylo ve všech místních částech Holčovic zbouráno celkem přes 330 domů. Některé chalupy zakoupili obyvatelé především Opavy a Ostravy a začali je využívat k rekreaci. Ve zbylých domech Horních Holčovic byla v roce 1951 zřízena protialkoholní léčebna, která je detašovaným pracovištěm psychiatrické léčebny v Opavě.

Zbouráním evangelického kostela v prosinci 1974 přišly Holčovice o jednu ze svých historických památek. Z evangelického hřbitova zbylo kamenné schodiště vedoucí k bráně a několik náhrobků. Stejný osud stihl také evangelický kostel ve Spáleném.

Nová bytová výstavba se rozběhla až v 70. letech. Obyvatelé pracovali v místních provozovnách a podnicích: státním statku, lesním závodě, Dřevoslohu, pile, zotavovně ROH Zlaté Opavici aj. Dobré autobusové spojení umožňovalo dojíždění za prací do Vrbna pod Pradědem, Města Albrechtic a Krnova.

Po listopadové revoluci roku 1989 byl společenský život obce negativně poznamenán postupným ukončením činnosti dosavadních organizací. Probíhající ekonomická reforma přinesla zhoršení životní úrovně, nezaměstnanost a snížení dopravní obslužnosti. Na druhou stranu se v obci rozvíjí soukromé podnikání.

Povodeň v roce 1997

Událostí, jež hluboce zasáhla do života nejen obce, ale celého regionu, byla povodeň roku 1997. V neděli 6. července se ve večerních hodinách po dlouhotrvajících deštích řeka vylila z břehů. Voda zničila devět rodinných domů, 15 jich poškodila a jiné zatopila až do poloviny oken. Živel vzal tři mosty, 11 lávek a místy smetl státní silnici, čímž bylo přerušeno spojení s okolím, zásobovalo se pak přes Českou Ves. Odhad celkových škod se pohyboval kolem 120 milionů Kč, musela být provedena demolice osmi domů. Katastrofa takových rozměrů nepostihla obec poprvé, ale již vícekrát v minulosti; např. na začátku 20. století, v roce 1903, též na začátku července

Zdroj: wikipedia.cz