Veronika L.
1/5
Do této restaurace jsme se těšili na klidný oběd. Místo obsluhy nás však přivítal obrázek jako z kantýny po šichtě – dvě kuchařky a číšnice sedící u stolu a vesele obědvající. Člověk tak úplně nevěděl, koho má vlastně pozdravit, když „personál“ právě stoluje. Když jsme se nakonec usadili, číšnice se s očividnou neochotou zvedla a pronesla: „Co k pití?“ – tónem, který by zkazil náladu i člověku, co právě vyhrál ve sportce. Tak jsme si tedy dovolili objednat. Na jídlo jsme chtěli svíčkovou, ale ta „není“ – sděleno způsobem, že už jsme skoro litovali, že jsme sem zavítali. Tak jsme zkusili dvakrát guláš, jeden steak a talíř pro dítě. Po asi půlhodině čekání nám přistály na stole tři guláše. Prý jsme si to objednali. Zajímavé... V tu chvíli už jsme měli dost. Řekla jsem, že chování od začátku stojí za to a že odcházíme. A to teprve začalo divadlo – najednou jsme my byli ti nevychovaní, my jsme prý nepozdravili a my jsme se neuměli chovat. Opravdu neuvěřitelné, jak si někdo, kdo dělá ve službách, může tohle dovolit, místo aby se omluvil za vlastní neprofesionalitu. Z kuchyně se vyřítil kárný sbor kuchařek, které měly ještě před chvílí plná ústa oběda, a začaly nás školit o slušnosti. Jak je vůbec možné, že vedoucí, při tom všem chaosu, kdy si vyskakuje číšnice a kuchařky, dovolí říct „ať se slečna usměrní“ – jako já? Je mi 30, jsem platící host a opravdu nepotřebuju, aby mi někdo vysvětloval, jak se chovat. Proslovy o slušném chování by měly směřovat jinde. Příště raději o dům dál...