Dolní Moravice a její místní části: Horní Moravice a Nová Ves

Úvod do dolní moravice

Dolní Moravice, německy Nieder Mohrau, dříve Gross Mohrau, je obec v okrese Bruntál. Leží v malebné oblasti Bruntálska a má bohatou historii. Obecní území má rozlohu 2 221 ha a k roku 2010 zde žilo 433 obyvatel. Její historie se datuje již od roku 1258, kdy patřila k panství Sovinec. Dnes je Dolní Moravice oblíbenou destinací pro turisty hledající klid a přírodu v srdci České Slezské.

Zemědělství a průmysl v minulosti

Historicky se obyvatelé Dolní Moravice živili především zemědělstvím a výrobou del. V 1712 roce byla v obci vybudována pila a papírna, což přispělo k rozvoji místního hospodářství. Důležitým prvkem životního stylu v této oblasti bylo zpracování dřeva. Obec si uchovala mnoho historických budov a památek, které připomínají její bohatou minulost a tradiční řemesla.

Školství a integrace horní a nové vsi

V Dolní Moravici působí škola již od roku 1599, což svědčí o důrazu na vzdělání v obci. Od roku 1949 je součástí obce i Horní Moravice a v roce 1961 se přidala i Nová Ves, původně hornická obec založená v roce 1604. Tato integrace posílila komunitu a přinesla nové možnosti rozvoje pro všechny tři části obce.

Horní moravice – západní část obce

Horní Moravice (německy Ober Mohrau) představuje západní část obce Dolní Moravice. Prochází zde silnice II/445. V Horní Moravici je evidováno 64 adres, z toho 46 čísel popisných (trvalé objekty) a 18 čísel evidenčních (dočasné či rekreační objekty). V Horní Moravici se nachází několik rekreačních objektů a chalup, které lákají turisty, zejména v letních měsících.

Nová ves – historická hornická obec

Nová Ves (německy Neudorf) se nachází asi 2,5 km západně od Dolní Moravice. Obec leží v katastrálním území Nová Ves u Rýmařova o rozloze 3,94 km². Nová Ves je starobylá hornická obec založená v roce 1604, která je proslulá svým rozsáhlým důlním komplexem.

Hornický důl u nové vsi – největší naleziště galenitu

Na katastru Nové Vsi se nachází unikátní důlní komplex na ploše 400 x 500 m, který zasahuje do hloubky přibližně 100 metrů. Jedná se o největší historické naleziště stříbronosného galenitu v Českém Slezsku. Těžba zde probíhala v několika etapách, s hlavním obdobím před rokem 1500, dále v letech 17. – 18. století, a mezi lety 1844 a 1899. Poslední těžba proběhla v letech 1954–1959, kdy byla surovina transportována železnicí do Příbrami.